Organizace EDUin pravidelně publikuje Audit vzdělávacího systému, který shrnuje dostupná data o českém školství. Vychází z mezinárodních šetření (např. PISA, TIMSS), národních statistik i odborných analýz.
Poznámka: Nejde o komentář nebo názor AVDO, ale o souhrn toho, co o vzdělávání ukazuje tento výzkum.
Neurografika je kreativní metoda práce s myslí, která propojuje kresbu s vnitřními procesy člověka. Vychází z poznatků psychologie a neurologie a zaměřuje se na to, jak naše myšlení, emoce a vnitřní nastavení ovlivňují vnímání reality. Vytvořil ji v roce 2014 ruský psycholog a architekt Pavel Piskarev, který ji definoval jako způsob, jak skrze kresbu „přepisovat“ vnitřní mentální mapy.
Česká republika se dlouhodobě řadí mezi světové i evropské rekordmany v početnosti odkladů povinné školní docházky. Zatímco v mnoha zemích EU je tento podíl několik procent dětí, v Česku často přesahuje 20 % populačního ročníku – tedy každé páté dítě nastupuje do první třídy až v sedmi letech místo v šesti letech.
Učitelská profese je jedinečná. Jen málokteré povolání v sobě denně kombinuje tolik rolí: odborník, průvodce, moderátor skupiny, vypravěč, mediátor, někdy i opora v náročných životních situacích žáků. Přesto se v debatách o kvalitě vzdělávání často mluví především o obsahu, metodách a výstupech. Méně pozornosti se věnuje tomu, co je přitom jedním z nejzásadnějších faktorů školního prostředí – komunikaci a vnitřnímu stavu pedagoga.
Současná pedagogická psychologie se shoduje, že učitel není pouze předavatelem informací, ale klíčovou postavou, která utváří sociální a emoční klima třídy. Výzkumy zaměřené na školní prostředí opakovaně potvrzují, že styl komunikace učitele má přímý vliv na vztahy mezi žáky, jejich motivaci i pocit bezpečí.
Jak uvádí pedagogická literatura, „učitel je významným regulátorem sociální interakce ve třídě a jeho komunikační styl zásadně ovlivňuje atmosféru vyučování“ (srov. výzkumy sociálního klimatu ve třídách). Jinými slovy: to, jak učitel mluví, často působí silněji než to, co říká.
Moderní výzkumy upozorňují, že efektivní pedagogická komunikace není otázkou množství, ale kvality. Učitelé, kteří dokáží naslouchat, klást otevřené otázky a vytvářet prostor pro vyjádření, podporují u žáků nejen porozumění učivu, ale i schopnost sebereflexe a odpovědnosti.
Psycholožka Tasha Eurich v této souvislosti výstižně poznamenává:
„Sebepoznání nevzniká tím, že o sobě přemýšlíme více, ale tím, že si klademe lepší otázky.“
Tento princip se netýká pouze žáků, ale ve stejné míře i pedagogů.
Významným tématem současných výzkumů je emoční regulace učitelů. Studie publikované v oblasti psychologie práce a vzdělávání ukazují, že schopnost rozpoznat a vědomě zpracovat vlastní emoce patří mezi nejsilnější ochranné faktory proti dlouhodobému stresu a vyhoření.
Jak uvádí odborné studie zaměřené na well-being pedagogů, učitelé s vyšší mírou emoční regulace vykazují:
Nejde tedy o „měkkou dovednost“, ale o zásadní profesní kompetenci.
Data z mezinárodních průzkumů potvrzují, že učitelé patří mezi profese s vysokou psychickou zátěží. Pedagogové dlouhodobě vykazují vyšší míru stresu než průměr pracující populace a zároveň často cítí odpovědnost za oblast duševního zdraví žáků, aniž by pro ni měli dostatek podpory.
Například průzkumy zaměřené na školní praxi uvádějí, že až 89 % učitelů vnímá nedostatek nástrojů a zdrojů pro podporu duševní pohody žáků, přestože právě oni jsou často prvními, kdo změny v chování dětí zaznamenají. Tento tlak se nevyhnutelně promítá i do jejich vlastního prožívání.
Psychologické výzkumy v oblasti profesního rozvoje potvrzují, že pravidelná sebereflexe pomáhá učitelům zvyšovat pocit kompetence, autonomie a smysluplnosti práce. Pedagogové, kteří mají možnost reflektovat své zkušenosti – individuálně nebo ve skupině – vykazují vyšší míru tzv. self-efficacy, tedy víry ve vlastní profesní schopnosti.
Carl Gustav Jung tuto myšlenku shrnul nadčasově:
„Kdo se dívá ven, sní. Kdo se dívá dovnitř, probouzí se.“
Právě tento „pohled dovnitř“ je často tím, co učitelům umožňuje zůstat v profesi dlouhodobě zdraví a motivovaní.
Co říká výzkum:
Pravidelná krátká sebereflexe má větší dopad než nárazové hluboké analýzy. Studie zaměřené na profesní well-being ukazují, že už 3–5 minut vědomé reflexe denně snižuje hladinu stresu a zvyšuje pocit kontroly nad situací.
Jak na to ve škole:
Na konci dne si položte jednu otázku:
„Co se mi dnes podařilo udržet v klidu?“
„Kdy jsem reagovala automaticky – a kdy vědomě?“
Nehledejte ideální odpověď. Stačí si ji uvědomit.
???? Psychologický princip: metakognice + self-monitoring
Co říká výzkum:
Pravidelná krátká sebereflexe má větší dopad než nárazové hluboké analýzy. Studie zaměřené na profesní well-being ukazují, že už 3–5 minut vědomé reflexe denně snižuje hladinu stresu a zvyšuje pocit kontroly nad situací.
Jak na to ve škole:
Na konci dne si položte jednu otázku:
„Co se mi dnes podařilo udržet v klidu?“
„Kdy jsem reagovala automaticky – a kdy vědomě?“
Nehledejte ideální odpověď. Stačí si ji uvědomit.
???? Psychologický princip: metakognice + self-monitoring
Co říká výzkum:
Pedagogové, kteří hodnotí proces (jak jednali, jak reagovali), nikoli pouze výsledek, vykazují nižší míru perfekcionismu a emočního vyčerpání.
Carol Dweck (autorka konceptu growth mindset) k tomu říká:
„Zaměření na proces místo výsledku vytváří prostředí, kde je možné se učit – nejen učit.“
Jak na to ve škole:
Místo otázky „Zvládla jsem to?“ zkuste:
„Co jsem dnes udělala jinak než obvykle?“
„Jaký malý posun jsem zaznamenala?“
???? Psychologický princip: snížení kognitivního tlaku
Co říká výzkum:
Krátké vědomé zastavení před reakcí výrazně snižuje impulzivní chování a zvyšuje schopnost regulace emocí – klíčový faktor prevence vyhoření.
Technika STOP (používaná i v terapii):
S – Stop (zastav se)
T – Take a breath (vědomě se nadechni)
O – Observe (co cítím, co se děje?)
P – Proceed (reaguji vědomě)
Jak na to ve třídě:
I jeden vědomý nádech před odpovědí žákovi mění kvalitu interakce.
???? Psychologický princip: emoční regulace, vědomé reakce
Co říká výzkum:
Autentické přiznání nejistoty zvyšuje důvěru a vztahovou bezpečnost. Učitelé, kteří si dovolí říct „nevím“, jsou žáky vnímáni jako důvěryhodnější.
Jak řekl filozof Sokrates:
„Vím, že nic nevím.“
Jak na to ve škole:
Používejte věty typu:
„To je zajímavá otázka, pojďme o ní přemýšlet.“
„Nevím, ale můžeme to spolu prozkoumat.“
???? Psychologický princip: psychologické bezpečí
Co říká výzkum:
Otevřené otázky aktivují hlubší zpracování informací než rady. Mozek si tak vytváří vlastní významy, což zvyšuje dlouhodobou změnu chování.
Tasha Eurich k tomu říká:
„Dobré otázky otevírají prostor změny dříve než jakákoli rada.“
Jak na to ve škole i mimo ni:
Místo „Musíš…“ zkuste:
„Co by ti v této situaci pomohlo?“
„Jaké máš možnosti?“
???? Psychologický princip: koučovací přístup, autonomie
Co říká výzkum:
Jedním z hlavních rizik vyhoření je ztotožnění vlastní hodnoty výhradně s profesní rolí.
Jak na to prakticky:
Pravidelně si připomínejte:
„Moje hodnota není rovna mému výkonu.“
Vytvářejte vědomé přechody mezi prací a osobním časem (rituál, krátká procházka, zápis).
???? Psychologický princip: nastavení hranic, prevence vyhoření
Škola není jen místem předávání znalostí. Je to živý vztahový prostor, kde se každý den potkávají emoce, očekávání, hodnoty i osobní příběhy. Pokud chceme mluvit o kvalitním vzdělávání, nemůžeme opomíjet vnitřní svět těch, kteří ho spoluvytvářejí.
Vědomá komunikace, schopnost reflexe a práce s vlastními emocemi nejsou slabostí, ale zdrojem profesionální síly pedagoga. A právě v tomto tichém, nenápadném prostoru se často rodí skutečná změna.
Webinář se věnoval čtenářské gramotnosti u dětí před nástupem do základní školy. Diskutovalo se o významu gramotnosti v rodině, praktických aplikacích ve školkách a strategiích raného čtení. Účastníci se seznámili s pojmy pregramotnost, funkční gramotnost a gramotnost a získali přehled o aktivitách podporujících předčtenářské dovednosti – vyprávění příběhů, rýmy, hádanky či hry s písmeny.
„Kvalitní školka není o dokonalosti. Je o lidech, kteří chtějí dělat věci dobře — a o ředitelích, kteří je dokážou vést. JSOU SRDCEM, KOMPASEM I MOTOREM CELÉ ŠKOLKY“. Stále rostoucí nároky na předškolní vzdělávání přinášejí ředitelkám a ředitelům nové výzvy. Kromě organizačního řízení se dnes od vedení mateřských škol očekává také jasná vize, schopnost motivovat tým a péče o kvalitu vzdělávání.
A právě na tato témata se zaměřil webinář Role ředitele při řízení kvalitní mateřské školy, který vedla lektorka PhDr. Irena Borkovcová, MBA a za agenturu AVDO organizovala Mgr. Šárka Nešporová.
Účastníci se seznámili s praktickými nástroji, které pomáhají školce růst, například:
Diskutovalo se také o tom, jak využít zpětnou vazbu rodičů a dětí, jak nastavit realistické cíle a jak skloubit různé přístupy v týmu tak, aby vznikla jednotná a žitá vize.
Velký prostor byl věnován také rovnováze mezi kontrolou a důvěrou, motivaci zaměstnanců a budování kultury respektu. Podle odborných studií je totiž právě kvalita vedení jedním z nejsilnějších faktorů, které ovlivňují klima školy i výsledky dětí (např. OECD, 2022).
Webinář nabídl i praktické příklady:
Účastníci si vyzkoušeli rozbor vlastní situace pomocí SWOT analýzy a sdíleli zkušenosti z praxe — od malých školek až po vícelokalitní organizace.
Přestože se jednalo o náročná témata, atmosféra byla přátelská a inspirativní.
Diskuse ukázala, že ředitelé a ředitelky se ve své praxi často potýkají s podobnými otázkami:
Pokud jste se webináře nezúčastnili, byla to škoda — ale určitě ne poslední příležitost. Jak řekla jedna z účastnic: „Když má vedení jasnou vizi, vidí ji i děti.“
Tento krátký článek je shrnutím klíčových poznatků z webináře Diagnostika a podpora nadaných dětí v MŠ (29. 9. 2025) s lektorkou Mgr. Anetou Hřavovou. Přijměte pozváním k tomuto a dalším podobným tématům z naší nabídky na www.avdo.cz.
Co je to nadání a jak ho u předškolního dítěte rozpoznat? To bylo hlavním tématem webináře společně s konkrétními postupy, jak k nadaným dětem v citlivém předškolním věku přistupovat.
Lektorka otevřela setkání vysvětlením, že nadání se vyznačuje výrazně nadprůměrnými schopnostmi – a to nejen akademickými, ale často také kreativními nebo sociálními.
???? Klíčová myšlenka:
„Nadané děti nemusí vykazovat rovnoměrný vývoj. Jejich intelekt může být velmi pokročilý, ale emoční nebo sociální oblast naopak nezralá.“ Proto je zásadní vyvarovat se předsudků. Nadané dítě nemusí vynikat ve všem – může například úžasně tvořit, ale mít potíže v kolektivu nebo špatně reagovat na omezení.Z webináře vyplynulo, že nadané děti bývají často emočně intenzivní, což může být pro učitele náročné.
„Ve vysoké inteligenci se často skrývá i vysoká zranitelnost.“Účastníci sdíleli příklady, kdy nadané dítě reagovalo na frustraci pláčem, výbušností nebo stažením se do sebe. Proto je nutné podporovat nejen intelekt, ale také vytvoření bezpečného prostředí pro vyjádření emocí.
K rozpoznání skutečného potenciálu dítěte byla doporučena diagnostická metoda NOMI, která pedagogům nabízí praktickou strukturu pro pozorování skrze osm specifických úkolů. Metoda nehodnotí jen znalosti, ale pomáhá odhalit i schopnosti jako tvořivost, samostatnost, pozornost nebo schopnost adaptace.
(Zapojme všechny, 2020)
Závěr webináře přinesl řadu praktických přístupů, jako například:
Pedagogové byli povzbuzeni, aby spolupracovali s rodiči a odborníky – nejen z důvodu podpůrných opatření, ale i pro dlouhodobou pohodu dítěte.
Je naše štěstí spojeno s tím, jak moc jsme ve svém životě kreativní?
Experti se shodují, že existuje pojítko mezi kreativitou a pocitem štěstí.
Nedávná novozélandská studie odhalila, že pokud se podílíte na kreativních činnostech, přinese vám to pozitivní emoce a pocit naplnění. Studie provedená na studentech univerzity v Severní Karolíně se přidává k tomuto názoru s tím, že studenti, kteří se pravidelně věnují kreativním činnostem, se dle svých odpovědí cítí šťastnější než jejich netvořiví kolegové.
Napadá Vás nyní, že už tak máte dost práce, natož abyste ještě plýtvali svým časem na nějaké háčkování nebo lepení letadýlek? Najděte si tedy čas alespoň na tento krátký článek a zkuste popřemýšlet, zda by přece jen nestálo za to svůj postoj přehodnotit.
Jak přesně nám může kreativita pomoci ke štěstí?
Kreativita je především o nových myšlenkách a nápadech, o propojení různých nápadů a o tvoření nových, výjimečných řešení.
Nebojte, nemusíte být žádným profesionálem, abyste mohli být kreativní. Stačí si z nepřeberného množství kreativních činností vybrat tu, která Vás baví. Může to být třeba kreslení, kreativní psaní, výroba šperků, háčkování, práce se dřevem nebo scrapbooking. Svou kreativitu můžete uplatnit také v kuchyni nebo při vymýšlení her pro děti.
Nejlepší pocit máme, pokud můžeme svým výtvorem někomu udělat radost. Může jít o ručně pletený svetr od babičky, korále z těstovin od našich dětí, postýlku, kterou vyrobil tatínek pro miminko nebo ručně vyráběné přáníčko od kamarádky.
Kreativita se dá použít také ve škole. Dobrý učitel ví, jak použít neotřelé a zábavné postupy k předání vědomostí. A nemluvíme tu jen o hodinách výtvarky nebo hudebky. Tvořivost se dá využít i v matematice nebo ve výuce jazyka. Učitelé jsou tedy často velmi kreativními jedinci. Náš vzdělávací systém sice kreativitu nijak extra nepodporuje, ale ani ji nevylučuje. Je tedy na každém pedagogovi, jak kreativně pojme osnovy a výuku. Z doby školních lavic si pamatuji nejvíce ty učitele, kteří se nám snažili okořenit hodiny různými hrami, hádankami a soutěžemi. Potom také ty, co byli přísní a legrace s nimi nebyla žádná, ale takto by chtěl být v paměti dětí asi málokterý kantor.
Ať už tedy používáte kreativitu při práci nebo ve svém volném čase, je to pro vás přínosné. Budete se cítit lépe a pokud někoho následně obdarujete, bude se vaše radost i šířit dál. Už stačí jen začít. Některé aktivity nevyžadují žádné speciální pomůcky a dovednosti. Pokud chcete něco jednoduchého, vymalujte si třeba mandalu. Pokud jde o aktivity komplikovanější a nevíte jak a s čím začít, doporučuji vám navštívit kurz, workshop či seminář, kde vám řeknou, co si na danou činnost pořídit a nabídnou možné postupy.
U nás můžete vyzkoušet mimo jiné seminář Kouzelná přáníčka.
Většina z nás pohlíží na pohádky jen jako na dobrý způsob, jak děti uklidnit a uspat nebo jako na něco, na co se i my dospělí o Vánocích rádi podíváme v televizi. Asi každý se s nimi setkal. Někomu zprostředkovali první pohádky rodiče či prarodiče, jiný se s nimi seznámil třeba až od paní učitelky v mateřské školce. Jedněm byly předčítány, jiným pouštěny na kazetách. Někdo si je dokonce později četl i sám, protože má pohádky rád, nebo si je náš vzdělávací systém žádal do čtenářského deníku ve škole. Každopádně se dá říct, že kdo neslyšel o Popelce, má mezeru ve vzdělání.
V dnešní době je bohužel asi nejčastější formou televize, která sice dítě zabaví, avšak nedává prostor představivosti a kreativitě. Moderní pohádky jsou mnohdy bezduché a postrádají jakoukoliv přidanou hodnotu. Pokud tedy ovšem za přidanou hodnotu nepovažujeme fakt, že se dítě zabaví a máme od něj na chvilku klid. Televize dítěti přináší již hotové obrazy postav, jejich hlasů, oblečení i grimas a znemožňuje tak dítěti vykreslit si pohádku dle vlastních představ.