Česká republika se dlouhodobě řadí mezi světové i evropské rekordmany v početnosti odkladů povinné školní docházky. Zatímco v mnoha zemích EU je tento podíl několik procent dětí, v Česku často přesahuje 20 % populačního ročníku – tedy každé páté dítě nastupuje do první třídy až v sedmi letech místo v šesti letech.

Proč má Česko tak vysoké odklady?

Na vysoký podíl odkladů se u nás skládá několik faktorů:

1. Tradiční postoj rodičů a škol
Mnoho rodičů si přeje, aby dítě „bylo co nejvíce připravené“ na školní nároky, a často proto žádá odklad i u dětí, které nejsou jasně nezralé. Tento trend se v Česku stává jakousi tradiční praxí, která se jen těžko mění.

2. Uvolněné dřívější pravidla
Podle dřívějších pravidel mohli ředitelé škol i poradenská zařízení poměrně snadno udělit odklad na základě doporučení školského poradenského zařízení a lékaře. To v praxi vedlo k tomu, že některé odklady byly udělovány spíše na přání rodičů než skutečné pedagogické či zdravotní potřeby dítěte.

3. Rozdíly mezi regiony
Podíl odkladů se liší i podle regionů — na některých okresech tvoří až více než čtvrtinu dětí, které nastupují do školy o rok později. Část odborníků zmiňuje i souvislost s pozdním nástupem do mateřských škol a nedostatečnou přípravou na školní prostředí.

4. Společenské tlaky a rodičovské obavy
Někteří rodiče jsou ovlivněni tlakem okolí nebo obavami z „náporu školních povinností“ a chtějí dítě chránit před prvním školním rokem. Psychologové ale upozorňují, že taková ochrana může vést k nižší adaptabilitě dítěte a opožděnému rozvoji sociálních dovedností.

Jaké to má následky?

Vysoký počet odkladů není jen statistickou zvědavostí — má i důsledky:

🔹 Školní a sociální nerovnost

• Děti, které nastupují později, jsou často výrazně starší než ostatní děti ve třídě, což může ovlivňovat sociální dynamiku.
• Naopak děti bez odkladu mohou čelit tlaku ve třídě s většími, zralejšími spolužáky.

🔹 Kapacitní dopady na předškolní zařízení

• Vysoký podíl odkladů zvyšuje tlak na mateřské školy, protože šestileté děti pobývají v předškolním vzdělávání déle. To může blokovat místa pro mladší děti a komplikovat návrat rodičů do práce.

🔹 Nerovnoměrná příprava na školní výuku

• Pokud je odklad používán jako „bezpečný“ způsob, jak oddálit nástup do školy, může vést k méně přesnému určení reálné školní zralosti dítěte a zhoršit systém včasné podpory.

Stát reaguje – legislativní omezení a změny

V reakci na dlouhodobý trend vysoké odkladovosti připravilo ministerstvo školství a zákonodárci změny, které mají podmínky zpřísnit a odklady výrazně omezit:

• Nová legislativa – odklady budou možné jen ve výjimečných případech (např. dlouhodobé zdravotní znevýhodnění nebo náhlá závažná změna zdravotního stavu).
• Podpora při nástupu do školy – zákon počítá i s tím, že školy by měly být lépe připravené na individuální potřeby dětí a poskytovat větší podporu v prvních ročnících (např. asistenty pedagoga).
• Zrušení „dodatečných“ odkladů – od 1. září 2025 končí možnost dodatečných odkladů během prvního školního roku, které byly dříve běžné.
• Přesnější doporučení odborníků – odklady se budou udělovat až po doporučení odborného lékaře nebo klinického psychologa spolu s posouzením poradenského zařízení.

Tyto změny mají postupně nabývat účinnosti v letech 2026–2028 a jejich cílem je vrátit odklady tam, kde jsou skutečně potřebné, nikoli jako běžnou volbu při zápisu do školy.

Shrnutí:
Česká republika má dlouhodobě jeden z nejvyšších podílů odkladů povinné školní docházky v Evropě. Trend vzniká kombinací tradičních rodičovských preferencí, dřívějších flexibilních pravidel a různých obav o školní připravenost dětí. Vysoké odklady ale přinášejí sociální i systémové dopady a stát je nyní legislativně omezuje, aby je uděloval pouze v opodstatněných případech.